Jdi na obsah Jdi na menu
 


     

                                                                                                             

Obrazek

                          Vítá vás  Eimie a Hexa 

 

 

Vítáme vás na stránkách Eimie a Hexy !

 

img_0029.jpgNa úvod bych jen předeslala, že ač se Eimie řadí mezi tzv. služební plemena, rozhodně netrávíme několik hodin týdně na cvičáku (kdo nás zná tak ví), tudíž nemá Ejmule zatím žádnou zkoušku. Dáváme přednost spíše libému tichu někde  na paloučku u lesa ve společnosti krásných zvuků přírody a tak podobně. Donedávna dělal naší Áje společnost "brácha" Píďa, kterého jsme museli v srpnu 2010 v pěti letech kvůli rakovině mízních uzlin utratit .  Zdá se, že Ejmi na svého společníka zapomněla, ale vždycky, když do ticha na zkušenou houknu Píííďo, soustředěně narovná uši a kouká odkud se Píďa vynoří. Nově po odchodu Pídi do naší smečky přibyla i ovčanda Hexa vom Gleisdreieck, se kterou se Eimie kupodivu velmi rychle zžila, a tak trochu jí i Hexinka pomohla nahradit ztraceného parťáka.

 

 
eimie.jpgStránky jsem zřídila hlavně jako úložiště fotek (když ještě nebylo rajče tak populární  ) a také proto, aby se naše okolí kochalo originálními zážitky, o které se mi Ejmička dnes a denně stará. V současné době slouží také jako vzpomínka na Píďu, mého prvního psa, který mě hodně naučil a který už tak či onak ke mě svým způsobem bude napořád patřit....Jeho fotku jsem z nostalgie ponechala v pravém horním rohu úvodní stránky a také je mu věnovaná celá fotogalerie. Ač měl své chyby, tohle je minimum, které si zaslouží za společné zážitky, které jsme spolu a posléze pak i s Eimie v průběhu let zažili.

 

 

Nikdy na tebe nezapomenu, ty moje brambůrko...

 

  

My status

 

 
 

Dovolím si zde zveřejnit úryvek z knihy Lenivé myšlenky lenivého člověka (Idle Thoughts of an Idle Fellow), autora Jerome K. Jerome:

„A ve chvíli, kdy zaboříme tvář do dlaní a přejeme si, abychom se nikdy nebyli narodili, pes se neposadí vzpřímeně a nepodotýká, že jsme si to všechno zavinili sami. Natož aby doufal, že to pro nás bude varováním. Ale nenápadně se přiblíží a strká do nás hlavou … pohlíží na nás svýma velkýma poctivýma očima a snaží se jimi říct: „No pořád máš ještě mě, vždyť víš. Půjdeme světem společně a vždy budeme stát při sobě, mám pravdu?“

 

 

Rottweiler v nouzi