09.11.2014 - jsme se s Hexinkou účastnily za vydatné podpory našeho souputníka Bertíka závodu Ottův pohár v Rakovníku. Jelikož se tohoto závodu pravidelně účastní 26 závodníků a konkurence je opravdu veliká, tak ani letos jsem nepočítala s umístěním, ale tak nějak jsem doufala zase v první polovinu. No...člověk míní, život mění . První stopa byla vlastní v rozsahu Fpr 3. Byla na mokrém osení, tunel byl hezky vidět. Zpočátku jsme se radovali, nicméně sympatický (já teda říkala vždy komisní, ale po letošku měním názor z "komisní" na "sympatický")  pan rozhodčí Žižka nás urychleně s úsměvem vyvedl z omylu a pěkně si naostřil tužku. Takže každé přičichnutí vedle znamenalo bod dolů. Jo tomu se říká závodní podmínky. S Hexinkou jsme šly v první polovině, což se zase tak často nestává, a tak jsem juchala...no předčasně. Opět :)  Za sledování stopy měla Hexa 1 bod dolů (!!!!!!) za mírné přičichnutí vedle v prvním úseku. Dalších 10 bodů bylo za předměty (jeden nezalehla vůbec a dva zbylé pak neochotně). Celková bilance 89 bodů a má letošní hymna zní: "kdyby byly v rek** ryby nepotřebovali bychom rybníky". No mohlo být 99 . Druhá stopa - cizí Fpr 2 nás vyškolila. Stopovalo se na ztvrdlé hlíně s hrudkami, terén věru ošklivý, ale na závody super...jen do nás !!!  Tam se už divně Hexa rozešla již od nášlapu, podezřívala jsem ji, že si něčeho tajně lokla, protože šla zprvu někam křivě, pak se tedy po chvíli srovnala. Těžko tedy říci, zda měla motolici ona nebo kladeč .  Bylo vidět, že stopa jí dělala problémy, protože v prvním úseku dvakrát ověřila celkem za 4 body, první lom přešla asi o tři metry, předmět opět zazdila (takže - 10b.) a druhý lom si nadešla tak o metr. Poslední úsek opět ověřila (- 3b.), takže celková bilance 77 bodů a byly jsme rády, že jsme došly.  Umístění pak 15. z 26. Cíl splněn nebyl.  Výsledková listina ZDE.

08.11.2014 - jsme na našem cvičišti složily s Hexinkou svoji první všestrannou zkoušku ZM. U obran sice s odřenýma ušima, neboť spolu obrany netrénujeme a po této zkoušce vím již proč. Oddíl obran je pro mě zřejmě moc psychicky vysilující disciplína plná akce a emocí, na což není moje CNS stavěná, takže se příště zkouškám s obranami asi vyhnu, toto není zrovna můj šálek kávy, a proto se radši budeme i nadále věnovat KLIDNÉ stopařině . Ejmička měla v sobotu také svoji premiéru, poprvé se mnou složila stopařskou zkoušku, a to ZPS 1. Protože Ejmička mě na stopách dráždí nejrůznějšími vychytávkami, a moc se jí se mnou stopovat nechce (resp. zkouší co jí povolím a že já jí povolím docela dost, vždyť je to moje brambůrka přeci, tak se na ní nebudu mračit ), tak si této zkoušky nesmírně vážím, i když umíme odstopovat lépe a jako odměnu dostala na konci hambáč, protože si ho prostě holka moje chlupatá, uchrochtaná zasloužila.  Na poslušnosti se sice opět moc nepředvedla, ale to už je klasika, kdy v tréninku je živoučká a veselá a na zkoušce se táhne jako boží umučení, což nám bylo i panem rozhodčím Prášilem vytknuto. Argument typu: "ale ona to normálně dělá", jsem si schovala pro příště :) Zkoušku sice s odřenýma ušima máme, ale byla ten den vydřená.

Maskot, jak lze snadno dovodit, tedy zůstal protentokrát doma a mohla si tak od nás konečně trochu odpočinout, jsem totiž chápající tvor a vím, že tolika fandění v jednom roce jednoho prostě vyčerpá  Já jí teda říkala, že to má za trest, za to jak mě neustále školí (v poslední době o chlup víc ), ale Ejmičce to evidentně bylo tak trochu jedno, což dala ostentativně najevo tím, že se ke mě otočila zády a šla si lehnout do toho svého kutlochu. Na jednu stranu jí chápu, jaký blázen by v tuhle skoro noční hodinu vstával ?? 

13.10.2014 - v sobotu, 11.10.2014 jsme se s Hexinkou zúčastnily 10. jubilejního ročního závodu "Velká cena Hrádku nad Nisou", a to v kategorii stopaři (vlastní stopa, 2 hod., 1500 kroků dlouhá, 4 lomy, 2 předměty). Tráva byla dost vysoká a místy při šlapání jsem se tam zamotávala. Než jsme na stopu vyrazily měla jsem obavu, že Hexinka se buď zamotá v mnohačetných kolejích, kterých tam bylo nepočítaně, anebo, že půjde lajdácky s vyšším nosem, a bude se tak pravidelně ztrácet na lomech. No, s vyšším nosem šla, ale lomy měla až do posledního (- 3 b.) celkem obstojné. Bohužel mi zazdila poslední minipředmět, takže nakonec jsme skončily 4. (z pěti) s 87 body. Nicméně dle MÉHO NÁZORU nebylo posuzování pana rozhodčího až tak korektní. On to tedy vůbec nehrotil, což je na jednu stranu fajn (prostě NO STRESS) na druhou však nemohl vidět leckteré chyby, které při vypracování stopy vznikly, protože s psovodem po stopě nešel (částečně se mu nedivím, komu by se tam chtělo takhle lozit) a 1500 krokovou stopu sledoval spíše z dálky. Mě bylo řečeno, že až do 4. lomu byla stopa za 100 bodů a že škoda ověření 4. lomu a ztráty předmětu. Nicméně já jsem si v duchu poodčítala ke 4. lomu minimálně 7 bodů (1. úsek vyšší nos, jedno menší ověření v rovném úseku, 3. úsek vyšší nos...). Kdyby neověřila poslední lom a zalehla předmět, dala bych jí za stopu maximálně 93 - 94 bodů. Myslím, že při srovnávání byly závody v Lukové o ligu výš.  Nicméně jsme prožili pěkný výlet, dobře jsme se najedli (tedy ne v klubu, tam kromě párků a guláše nic neměli, takže jsme za jídlem museli vyrazit do sympatického kempu Kristýna - opět ), výborně se pobavili a luxusně jsme se vyspali (to poslední je ironie, můžeme poděkovat Ráďovi a Áje, kteří plnili normu ... asi jí trošku přeplnili  ). Noc před závody byla tak úžasná a plná nečekaných zvratů (nebo zvratků ??    ). V pět ráno jsem byla již přespalá, a tak jsem se šla do sedmi courat s Hexinkou a Ejmičkou po venku. Závodní ráno začalo výborně. Ejmička se mi schovala v křoví a dobrou půl hodinu jsem ji tam naháněla, než jsme se konečně někde potkaly (na to, že ve vozíku pro psy proječela celou noc, tak byla čilá...), celý den byla jako na trní, během dopoledne navíc opět záhadně ohluchla, takže opět neslyšela na jméno  a aby toho nebylo málo, tak když jsem jí venčila tak mi na vodítku zakousla kus hovna. Má reakce byla bleskurychlá a Ejmička byla trošku rozladěná, že své dílo nemohla dokonat. Prostě ideální den podle mých představ  :)

14.09.2014 - včera jsme se s Hexinkou zúčastnily svých prvních větších stopařských závodů, a to v příjemné ZKO Luková u Lanškrouna. Jeli jsme společně s Beruškou a jejím Bertíkem už den předem (a ještě že tak, protože cesta byla opravdu náročná a vyčerpávající, do kempu jsme všichni dorazili až v půl deváté večer, přičemž z Chebu jsme vyráželi už ve dvě hodiny odpoledne, já navíc ještě s bolavým zubem jako bonusem). Přihlásily jsme se obě do kategorie FH2, jako trénink před nadcházejícím složením této stopařské zkoušky. Cílem bylo stopu dojít do oblouku , neboť stopa byla šlapaná na hlíně, kterou nemáme moc vychozenou (stejně jako oblouky...), navíc Hexinka posledních pár tréninků předvedla, jak to vypadá, když si pes ověřuje lomy na 10 metrů (7 ze sedmi ).  Z tohoto důvodu jsme opravdu ambice žádné neměly a s umístěním se nepočítalo už vůbec.  Štěstí nám ovšem přálo více, než kdy jindy, protože jsem si vylosovala první stopu závodu, což Hexince trochu nahrálo do karet, neboť většinou jdeme vždy až ve druhé polovině, ne-li na konci, což nám oběma moc nesvědčí a na výkonech to jde znát. Hexinka se rozešla průměrnou rychlostí, takže ani ne rychle, jak jsem zvyklá v trénincích, ale ani extrémně pomalu, jak to často na akcích předvádí. Prostě tak akorát :)  Pohledem jsem jí popostrkovala dál až došla k prvnímu ostrému lomu, který pěkně vypracovala a ani si ho dokonce po pěti metrech neověřila, jak jsem zvyklá. V duchu jsem ještě nejásala, díky předchozí zkušenosti ze zkoušky FH 1, kdy jsem si v duchu po vypracování prního lomu říkala sama pro sebe (joo, jsi hustá jako krupicová kaše, jen tak dál !!), a pak mě vyškolila, když si každý další lom kromě asi jednoho ověřila .... Takže teď jsem mlčela a čekala co bude dál. Druhý ostrý lom vypracovala také hezky a opět bez ověření, a to už mi začalo být mírně podezřelé (zřejmě nějaké erupce na slunci, nebo mi někdo vyměnil psa, to prostě není možné)..když jsme posléze elegantně prošly obloukem opět bez ověření, tak už jsem nestačila valit oči. U posledního lomu trošku přestřelila, ale v klidu si ho dohledala a pak se napojila a stopu došla. Po celou dobu měla stejnoměrné tempo, i když někde jsem cítila, že chce trošku přidat, ale držela jsem se stereotypního kroku, protože změny tempa během stopy u nás nejsou taktéž nic neobvyklého. Shrnuto a podtrženo - 96 bodů a 1. místo o prsa s Ladislavem Pánkem a jeho Xpertem. Nicméně, i kdybychom se neumístily, stejně bych byla šťastná jako blecha, akorát teď mám nad čím přemýšlet...jak to ksakru udělat, aby to takhle vypadalo častěji ??   

05.09.2014 - dědeček Asso dnes slaví své 11 narozeniny, hodně zdraví !!! 

04.09.2014 - Hexinka slaví dnes své 6. narozeniny !!! 

Týden po naší nevydařené zkoušce jsme pokračovaly úspěšně ZZočkem (kde Hexinka opět hledala broučky v trávě, o to smutnější, že to bylo na „našem“ place) a týden poté následně i zkouškou ZPS 1, na kterou jsem vzhledem k počasí, které mělo přijít nastoupit ani nechtěla, nicméně nám nakonec nic jiného nezbylo. Jak Bertík, který zkoušku také skládal, tak Hexinka dali stopu s přehledem a vzhledem k tlaku a teplu, které panovalo i s docela hezkými body (chápu, že pro některé náročné je 94 bodů málo, nicméně my látra jsme rádi i za takové ohodnocení a ke stopařským elitám se opravdu neřadíme, ještě bych mohla něco závidět, což by mi pak kazilo náladu……). Poslušnost dopadla dle očekávání, sice jsem Hexinku netáhla jak kačera za sebou, což jsem původně myslela, že tak dopadne, nicméně přivolání za 3 body, protože nemáme volno, aport 6 bodů, protože jsem dala povel navíc a aport vlastně také nemáme , no a u překážek už bylo vidět, že potí krev a nechtěla spolupracovat vůbec. Takže poslušnost se opravdu moc nevyvedla (81 bodů), nicméně zkoušku jsme úspěšně složily, za což jsem vzhledem k teplu ráda. Pro další zkoušky snad budeme mít příznivější počasí. 

13.05.2014 - dnes nám přišla smutná zpráva přes facebook. Umřel nám druhý bráška z vrhu - Eyko Bohemia Col-Bri (22.03.2007 - 13.05.2014). Pravděpodobná příčina smrti je rakovina žaludku. Moc nás to mrzí a přejeme majitelům s Ejmulkou hodně sil a lepší zprávy do budoucna. Pokaždé, když mi podobná zpráva přijde od lidí, které znám, ať více či méně, tak mě to zasáhne, protože jsem si tím, ostatně jako každý pejskař, už také prošla. Je to záležitost, která člověka hluboce poznamená a úleva leckdy přijde až po letech. Jedinou útěchou snad zůstává, že když je to trochu možné, můžeme odchod z tohoto světa svým nejlepším čtyřnohým přátelům usnadnit a prokázat jim tak poslední službu.

"Jestliže je láska nesmrtelná, pak pevně věřím, že se po smrti setkám se všemi psy svého života, kdyby pro nic jiného, tak pro to moře lásky, která nás spojovala..."

22.04.2014 - v neděli jsme se s Hexinkou, Beruškou a Bertíčkem účastnili stopařského závodu v Mostě Rudolicích, a to v kategorii Fpr 3 a Fpr 1. Počasí jsme opětovně neměli zrovna ideální (klasika), fučelo velmi slušně, a tak Hexinka na první stopě dělala nejrůznější čáry máry, až si vykouzlila 15 bodovou ztrátu, šikulka moje. To je to její vyjdu jako frajerka a pak nestačím zírat. Předměty zalehávala křivě (nechápu kde k tomu přišla, asi nějaká nemoc nebo co  ), u předmětů se OPĚT nechala přemlouvat, abychom mohly vůbec pokračovat a její ověření předposledního lomu bylo legendární. Kdybych měla kameru, tak jí praskne čočka. Na druhou stopu (Fpr 1) jsme šly asi až za 4 hodiny, což bylo pro psíky úmorné a bylo to znát. Osobně bych přivítala vypracování první stopy a do hodiny, dvou vypracování druhé stopy. Na tohle nic nedělání a čekání v autě nejsou prostě naši psi zvyklí a je to prostě vidno. Člověk si pak uvědoměle řekne, že i toto je třeba trénovat, ale prakticky to moc dobře nevidím (stát téměř pravidelně na poli čtyři hodiny jako Svatá dala neví komu, jen abychom to potrénovali, to mám tedy lepší věci na práci). Druhá stopa byla na hlíně s proschlou slámou. Terén nevypadal na první pohled nijak těžce, nicméně se opět zvedl silnější vítr, jako na potvoru vykouklo sluníčko a teploty vystoupily téměř znenadání k dvaceti stupňům celsia. Hexinka šla půl dobře, půl jako vandrák, nicméně jsem jí držela pěsti a nakonec to dala. A upřímně říkám, že být to starší stopa, tak skončíme u prvního lomu. Bilance u druhé stopy byla 90 bodů, v duchu jsem si potom říkala, že na "účku" snad ani není možné ztratit tolik bodů (jak jde vidět, tak možné je fakt leccos), ale můžu být vůbec ráda, že došla. Celková bilance byla 175 bodů a 2. místo z 11 účastníků (Fpr3: 85 bodů, Fpr2: 90 bodů). Bertíček s Lenkou se umístili na prvním místě se souhrnným počtem bodů 180 !!!  Členové ZKO Cheb opět na bedně  :) Fotky ZDE 

28.03.2014 - tak před 6 dny, přesněji dne 22.03.2014 naše Ejmička oslavila 7.narozeniny. Až přes aktuální potíže s přední tlapkou zřejmě po úrazu je fit a v dobré náladě. Zatím ani výrazně nešediví a jak jsem již zmínila, má stále dobrou náladu, zejména kvůli nejrůznějším lumpárnám, které neustále provádí . Ejmička jako dáreček dostala věnec buřtů, který ocení zdaleka nejvíce. Ale jelikož je to týmová hráčka rozdělila se i s Hexinkou :) Jako správně střelený pejskař jsem vše zdokumentovala, takže pár jarních fotek -  zde. 

01.01.2014 - pár fotek ze štědrodenní procházky ZDE