Po dlouhé době jsme byli na cvičáku úplně sami, a tak jsme toho s retardíkem využily a zkusily jsme SKORO metrovku (takovéhle věci děláme na cvičáku vždy o samotě, abychom se neztrapňovaly, resp. Ejmi je to jedno, takže spíš abych se neztrapňovala já ... ). Ája z překážky odvázaná zrovna nebyla, ale za buřta se obětovala a skočila jí. Nevím sice jak jí vysvětlim, že překážky se nemá dotýkat, ale dokážu si představit, že mě za to zbytečné buzerování kousne vzteky do zadku.  

Dopoledne jsme pak ještě sfoukly krátkou stopu, ale výsledek za moc nestál, i když se jednalo o poměrně jednoduchou stopu (300 kroků, 3 obloučky, 30 minut) vlivem asi větru nebo nějakého momentálního selhání, nevím, mi Eimie sešla asi 3x ze stopy, kdy jednou jsem jí na stopu musela uvést já. V poslední době na stopování není moc času, je brzo tma a tak doufám, že se nám to někdy podaří dohnat ...